Dovolená v ČR:CZeCOTTourmapyVýchodní ČechyJižní MoravaMoravskoslezskoTřeboňskoUNESCOČeská inspiraceAktivní dovolenáJízdní řádyGEOFUN

skočit na navigaci | skočit na obsah


UNES&CO.: nepřihlášený
Přihlásit
výběr jazyka: cn cz de en es fr it jp nl pl ru

Litomyšl.
fotografie: předchozí | další


nahoru ^


Být památkou UNESCO

Celými dějinami lidstva se táhne legenda o dílech, která vyrážela svým současníkům dech svou dokonalostí, nádherou, ojedinělostí... Po většině z nich zůstaly jen nepatrné zbytky nebo jenom legendy.

Naše doba je na tom o něco lépe - o svých divech světa má přesný přehled - má jejich úřední seznam. Dokonce má pro jejich ochranu stanoven mezinárodní režim. Ten je zakotven v mezinárodní Úmluvě o ochraně světového kulturního a přírodního dědictví z. r. 1972 a lze ji u nás nalézt ve Sbírce zákonů (č. 159/1991 Sb.).

O téhle Úmluvě se říká - a právem - že je to jedna z nejúspěšnějších mezinárodních smluv, protože jejími stranami jsou již skoro všechny státy světa.

Je v ní také stanoveno, jak se může kulturní nebo přírodní památka, tak řečeno, úředně stát divem světa - ocitnout se mezi vyvolenými na onom tolik kýženém seznamu, který je podle Úmluvy ustaven a naplňován. Není to nic jednoduchého, právě naopak. A být na seznamu také neznamená žádné měkoučko, znamená to se starat se a starat.

A přesto...
A přesto se státy předhánějí, aby na Seznamu světového dědictví bylo co nejvíce jejich nemovitých kulturních nebo přírodních památek či chráněných území.

Ono totiž jde o obrovskou poctu. Zapsání památky do Seznamu světového kulturního a přírodního dědictví nebo, jak se také říká, mezi památky UNESCO, je aktem, kterým celé světové společenství prohlašuje "ano, toto je cosi, co je na celém světě výjimečné a jedinečné, je to cosi, co je naším společným, dědictvím, je to něco, co se zavazujeme chránit jeden pro druhého a v zájmu nás všech - národů světa". Být zapsán do Seznamu světového dědictví znamená stát se členem jakéhosi vysoce prestižního a elitního klubu, jakousi šlechtou mezi památkami.

Ne ale dosti na tom: právě proto, že každá kandidující památka je složitě prověřována a poměřována, zda je tím nejlepším z nejlepšího na světě, vedlo brzy k pochopení toho, že je věcí cti pro každý stát a uznáním kulturní minulosti jeho občanského společenství i vyspělosti jeho památkové péče, má-li na Seznamu světového dědictví zapsané památky.

Že je zápis do Seznamu světového dědictví vysokou zárukou kvality, pochopili ovšem brzy také všichni ti, kdo rádi cestují a poznávají cizí kraje. Vždyť se jim tu jménem 175 zemí (stav v září 2002) garantuje, že navštíví-li památku UNESCO, navštíví nepochybně místo, které stojí za poznání a že cesta za ním není koupí zajíce v pytli. A tuto logiku také velmi brzy pochopila celá veliká sféra služeb sloužících turistickému ruchu. Proto se také agenda světového dědictví v mnoha zemích těší takové pozornosti a podpoře tamního kulturního a turistického průmyslu.

Památky UNESCO jsou však ještě také ještě něčím dalším než jenom elitou a motivací pro cestování, něčím, co se teprve postupně buduje: Jsou velkou učebnicí dějin kultur a přírody, jsou důkazem naší nádherné rozmanitosti a jsou v mnoha zemích také vlajkovými loďmi péče o kulturní a přírodní dědictví. Pokud jde o kulturní památky jsou také ve většině zemí obrazem kulturní a morální vyspělosti obcí a měst, na jejich území se nacházejí., jsou nezpochybnitelným argumentem jejich hrdosti.

Je také pravda, že místa zapsaná na Seznam světového dědictví, právě pro svou mezinárodně uznávanou hodnotu, prestiž a celosvětovou známost, jsou ve chvílích katastrof předmětem zvýšeného zájmu těch, kdo jim chtějí pomoci. Jsou důkazem té velké - mezistátní, i té obyčejnější - občanské solidarity a touhy pomoci kulturnímu a přírodnímu dědictví ve chvílích nouze.

Za třicet let si Seznam světového dědictví vydobyl své jméno a je praktickým důkazem toho, že lidstvo je schopné se přeci jen někdy na něčem účinně domluvit, aniž by to byla jen prázdná slova a gesta. Touhy po tom bylo v historii dost - ideál vzájemného respektování a ochrany kulturního dědictví se táhne jako červená nit dějinami lidstva už od antických Řeků. Ale až vody Nilu vzedmuté přehradou v Asuánu a hrozící zatopit nádherné chrámy starého Egypta přinutily věčně se hašteřící státy, aby pod vlajkou UNESCO tyto chrámy společně zachránily. A to byla ta správná chvíle, kdy padl onen skvostný nápad - "pojďte, udělejme něco, abychom i v budoucnu a v jiných případech chránili to, co všichni považujeme za nejlepší, co máme po předcích, pojďme a domluvme se". A tak se také po létech jednání stalo a v listopadu 1972 byla ujednána Úmluva o ochraně světového kulturního a přírodního dědictví. Od té doby má lidstvo Seznam kulturního a přírodního dědictví. Je ctí na něm být.

Michal Beneš
tajemník pro kulturní záležitosti UNESCO v Ministerstvu kultury,
zástupce ministerstva v České komisi pro UNESCO

nahoru ^ | tisk | komentovat

Viewed 25646 times