Olomouc - Historie

Olomouc, dnešní stotisícové město ležící v srdci Hané, patří a odedávna patřilo k nejvýznamnějším moravským městům. Nedávné dosažení statutu krajského města bylo jen logickým vyústěním vývoje města jako kulturního, společenského a hospodářského centra, jehož dějiny se začaly psát před mnoha staletími…

Nejstarší osídlení	Nejstarší osídlení na území dnešního města Olomouce dokládají archeologické nálezy již od dob prehistorických. Olomoucký kopec, tvořený třemi oddělenými návršími, nazývanými dnes podle nejstarších olomouckých kostelů Michalské, Petrské a Václavské, je výraznou krajinnou dominantou. První stopy osídlení vlastního města spadají do starší doby kamenné (paleolitu), na jeho dnešním území byly mj. nalezeny kamenné nástroje, jejichž stáří je odhadováno na 40 – 10 tisíc let. Úrodná půda v okolí kopce byla dobrým předpokladem pro usídlení zemědělců již v mladší době kamenné. Souvislé osídlení pahorku prokázaly výzkumy od mladšího neolitu (4. tisíciletí před Kristem), ze starší doby pochází nálezy ze sídliště kultury s volutovou keramikou (starší neolit, 6. tisíciletí před Kristem). Novější výzkumy také doložily přítomnost keltských a germánských kmenů na katastru dnešního města. Snad nejvýznamnějším nálezem posledních let, který změní i texty dosavadních dějepisných učebnic, je objev zbytků pochodového římského tábora z druhé poloviny 2. století, tedy z doby markomanských válek v Olomouci - Neředíně. Nejsevernější bod pobytu Římanů na území tehdy barbarské střední Evropy za Dunajem se tak posouvá od Trenčína a Mušova k Olomouci. Velkomoravské osídlení odkryli archeologové v Olomouci na více místech. Nálezy z Petrského návrší prokázaly dokonce úzký vztah olomouckého sídliště k centru Velkomoravské říše – Mikulčicím. Významnou úlohu při osídlování a rozvoji území hrály také obchodní cesty. Poloha při jižní větvi euroasijské magistrály, stejně jako při cestě spojující Kremži - významné dunajské překladiště - s východní Evropou, znamenala od poloviny 10. století rychlý růst hospodářského a politického významu. Volba první moravské rezidence českých panovníků po připojení Moravy k přemyslovskému státu pak následně padla na Olomouc.
1030	Jako první údělný moravský kníže se v Olomouci usadil od roku 1030 Břetislav, syn českého knížete Oldřicha.
1055	První zmínkou o „hradě Olomouci“ je záznam v Kosmově kronice.
1063	Založení nového moravského biskupství u olomouckého kostela sv. Petra.
1078	Založení benediktinského kláštera Hradisko v roce.
1126	Dosedl na olomoucký biskupský stolec Jindřich Zdík, údajný syn kronikáře Kosmy a jeho ženy Božetěchy, politik, diplomat a kulturní osobnost. Biskup Zdík, označovaný olomouckými historiky za „jednu z nejskvělejších postav dějin olomouckých“, se zúčastnil politiky i vojenských výprav českých přemyslovských knížat, jeho diplomatické cesty vedly do Německa i Říma. Putoval do Palestiny, podnikal misionářské cesty. Snad právě z Palestiny s sebou přivedl umělce, kteří pracovali na novém Zdíkově biskupském sídle, dokončeném kolem roku 1141, jehož dochovaná bohatá výzdoba nemá v českých zemích obdoby.
1130 - 1141	Právě Zdíkovi předal kníže Václav v roce 1130 stavbu katedrály sv. Václava, započatou Václavovým otcem Svatoplukem před rokem 1107. K nové katedrále Jindřich Zdík přenesl od sv. Petra roku 1141 i biskupství a ustanovil při ní kapitulu.
1207	Olomoucká kapitula získala právo svobodně volit biskupa.
před rokem 1246	Kdy bylo vlastně přesně založeno královské město Olomouc, nevíme. Nedochovala se totiž bohužel jeho zakládací listina. Stalo se tak patrně před rokem 1246 za krále Václava I.
1267	Z tohoto roku pochází nejstarší známý otisk městské pečeti. Motiv šachované orlice v městském znaku se zachoval po celou dobu existence města až do současnosti.
1283	První zmínka o olomouckých hradbách pochází sice až z roku, město své opevnění ale mělo nepochybně již dříve. Vždyť podle pramenů již roku 1253 odolalo náporu dobyvatelů. Toho roku došlo u Olomouce k bitvě mezi českým vojskem markraběte Přemysla Otakara II. a Kumány uherského krále Bely. České vojsko v bitvě podlehlo, město Olomouc se ale vetřelcům dobýt nepodařilo.
1247	Řadu významných olomouckých biskupů – politiků a královských rádců, rozšířil roku 1247 Bruno ze Schauenburgu, spolutvůrce státní politiky Václava I. i Přemysla Otakara II. Biskup Bruno se zúčastnil v letech 1254 a 1266 – 1267 obou Přemyslových křížových výprav do východního Pruska, podporoval i královu snahu o získání římské koruny. Na severní Moravě kolonizoval rozsáhlá území. Z jeho doby pochází i znak olomouckých biskupů – šest stříbrných obrácených hrotů ve dvou řadách na červeném poli.
4. srpen 1306	V sídle olomouckého kapitulního děkana byl zavražděn poslední český král z rodu Přemyslovců Václav III. čímž došlo k vymření významného českého panovnického rodu Přemyslovců po meči.
1314	V privilegiu krále Jana Lucemburského z roku 1314 bylo město jmenováno jako „první na Moravě“. Roku 1352 jej označil jako hlavní město Moravy i markrabě Jan.
1315 - 1316	Velký mor
1352	Město řízeno magdeburským právem.
1378	Markrabě Jošt vydal povolení ke stavbě radnice.
1334 – 1351	Na olomouckém biskupském stolci seděl kancléř českého království a levoboček českého krále Václava II. Jan Volek, který byl blízký českému panovníkovi. Karlovi IV.
1415	V době husitských válek byla Olomouc baštou římskokatolické církve. Již v červenci roku 1415 došlo ve městě k upálení dvou stoupenců husitství – studenta pražské univerzity a jeho společníka. Proviněním neznámých odsouzených „kacířů“ byl veřejný odpor při protihusitském kázání kněze v nejmenovaném olomouckém kostele. Po volbě Jana Železného roku 1418 olomouckým biskupem nebylo pochyb o tom, že město stojí, na rozdíl od svého okolí, na straně protihusitské.
1422	privilegiem z roku 1422 povolil Zikmund Lucemburský městu razit vlastní mince. Mimochodem jedná se o nejstarší dochované městské mincovní privilegium na Moravě.
1454	Vypovězení Židů z města
1469	Roku 1469 byl v Olomouci prohlášen českým králem uherský král Matyáš Korvín. Spory mezi uherským a českým králem byly urovnány až tzv. mírem olomouckým roku 1479.
1469	Tohoto roku ovšem vznikl ve městě neopatrností uherských vojsk ničivý požár.
1492	Další velká pohroma v podobě požáru pak potkala město roku 1492, kdy shořela do základů více než třetina města. Stavební ruch v 15. století zahrnoval nejen nově vystavěné i obnovované domy měšťanů a šlechty, ale znamenal i budování řady významných staveb jako je radnice s orlojem či městský farní kostel sv. Mořice.
1522	Roku 1522 daroval král Ludvík městu domy a lidi na Předhradí, tentýž rok je počátkem právního scelování území města. O tři léta později bylo do městských hradeb vystavěním nové hradební linie pojato i dosavadní předměstí Bělidla s františkánským klášterem. Územní i hospodářský rozmach provázel v 16. století i další rozkvět kulturní. Prvním předpokládaným šiřitelem renesančního umění v Olomouci byl Matyáši Korvínovi blízký administrátor olomoucké diecéze v letech 1482 – 1497 Jan Filipec, biskup varadínský, rodák z Prostějova.
1497 – 1540	Ke skutečnému rozmachu renesance v Olomouci došlo až za biskupa Stanislava Thurza, který funkci biskupa zastával v letech 1497 – 1540. Humanisticky orientovaný biskup, pocházející z významného hornouherského šlechtického rodu spřízněného mj. s augšpurskými Fuggery, proslul jako organizátor a příznivec olomoucké humanistické společnosti Sodalitas Maierhofiana, založené roku 1502. K okruhu vzdělanců a básníků, kteří byli uznávanými osobnostmi i mimo území českých zemí patřili například kapitulní probošt Augustin Käsenbrod zv. Olomoucký, Martin z Jihlavy či Štěpán Taurinus, v jehož díle z roku 1519 lze najít první zmínku o olomouckém orloji.
1573	Biskup Vilém Prusinovský založil druhou nejstarší univerzitu v českých zemích – jezuitskou akademii.
druhá polovina 16. století	V druhé polovině 16. století s intenzívním nástupem protireformace přišel do města již roku 1556 jezuitský řád. Významným příznivcem řádu byl biskup Vilém Prusinovský. Další kapitola protireformace se odehrála za biskupa Stanislava Pavlovského (1579 – 1598), dalšího ze stavebníků katedrály. Za jeho působení obnovil císař Rudolf II. biskupům knížecí titul, čímž bylo světské šlechtě jasně dáno najevo, kdo na Moravě zaujímá po panovníkovi nejvýznamnější postavení. Rovněž byl polepšen erb olomouckého biskupství. Trojvěží olomouckého dómu, budované biskupem Pavlovským, ovšem vzalo za své při pozdější novogotické přestavbě. V předbělohorském období byla Olomouc s osmi tisíci obyvatel a počtem 1200 domů druhým největším městem v českých zemích po Praze.
1620	Tohoto roku probíhal ve městě proces s holešovským farářem Janem Sarkandrem. Kněz obviněný z velezrady a spojenectví s polským vojskem, které tehdy vytáhlo na Moravu na pomoc císaři Ferdinandovi, popíral i na mučidlech. 17. března 1620 pak zraněním, utrpěným při mučení podlehl. Řadu let po své smrti, roku 1993 byl Jan Sarkander prohlášen papežem Janem Pavlem II. za svatého. Kanonizační proces proběhl o dva roky později přímo v Olomouci.
1621 - 1642	Po porážce českých a moravských stavů na Bílé Hoře dostaly události rychlý spád. Již 11. ledna 1621 byla Olomouc bez odporu obsazena císařským vojskem. Zanedlouho byla městská rada obsazena císařovými věrnými katolíky. Téhož roku se neúspěšně pokusil o dobytí města krnovský markrabě Jan Jiří. Legendu o nedobytnosti města ovšem vyvrátilo roku 1642 po čtyřdenním obléhání švédské vojsko vedené generálem Lenartem Torstensonem. Příčinou rychlé kapitulace nebylo pravděpodobně jen marné čekání na vojenskou pomoc císařských, ale zřejmě také špatný stav opevnění města.
1655	Od roku 1655, kdy císař Ferdinand III. Vyhlásil Olomouc pevnostním městem, probíhala také postupná výstavba nového barokního opevnění města. Ta byla završena až etapou tereziánskou v letech 1742 – 1756. Svou obranyschopnost pak dostala pevnost prokázat pouze jednou, a to roku 1758. Tehdy město odolalo pruskému obléhání. Od této slavné události se již žádné vojsko s dobýváním Olomouce nezdržovalo.
1713 - 1715	velká morová epidemie
1746	Josefem svobodným pánem Petrášem založena první učená společnost v rakouské monarchii s názvem „Societas incognitorum“.
1758, 1762	Událost z roku 1758 byla pro město skutečnou slávou – císařovna v témže roce polepšila městu znak a velitele pevnosti jmenovala polním maršálkem. Roku 1762 pak městu potvrdila výsadu používání titulu královského hlavního města.
1767	Při svém pobytu v Olomouci zkomponoval jedenáctiletý Wolfgang Amadeus Mozart svou VI. symfonii F – dur.
1770	Roku 1770 bylo ve městě zřízeno stálé divadlo.
1777	Velký význam mělo pro Olomouc povýšení biskupství na arcibiskupství roku 1777.
1794 – 1797	Na rozdíl od malého Mozarta byl poněkud méně radostný olomoucký pobyt pro francouzského generála J. P. Lafayetta, který tato léta trávil uvězněn v kasematech pevnosti.
1827 – 1830	Město si vybudovalo nové divadlo.