UNESCO památky nehmotné
(na Seznam UNESCO zapsáno v roce 2005)
Slovácký verbuňk patří mezi mužské tance skočného charakteru. Je tancem improvizovaným, který není vázán přesnými choreografickými pravidly. Jeho neodmyslitelnou součástí je předzpěv taneční písně. Vyskytuje se v jihovýchodní části Moravy - v etnografické oblasti Slovácko. Vzhledem k jeho lokálním specifikům lze rozlišovat sedm regionálních typů. Verbuňk je součástí přirozených tanečních příležitostí (hody, zábavy), existuje však také v pódiové formě.
(na Seznam UNESCO zapsáno v roce 2010)
Sokolnictví je jedním z nejstarších vztahů mezi člověkem a dravcem, které trvá více než 4000 let. Je to tradiční aktivita lovu pomocí cvičených dravých ptáků v přirozeném prostředí.
(na Seznam UNESCO zapsáno v roce 2010)
Na Hlinecku jsou doloženy popisy masopustních obchůzek a masek z konce 19. století, v některých vesnicích se konají spontánně po několik generací v téměř nezměněné podobě (Hamry, Studnice, Vortová) do dnešních dnů.
(na Seznam UNESCO zapsáno v roce 2011)
Jízda králů je lidový obyčej doposud neznámého původu, spojený povětšinou s tradičním křesťanským svátkem. U nás se udržuje už jen na Slovácku a na Hané, ačkoliv dříve byla po celé České republice velmi hojná.
(na Seznam UNESCO zapsáno v roce 2016)
České loutkářství je uznáváno jako významný kulturní a společenský fenomén, jehož masové rozšíření po českých zemí se datuje do poloviny 19. století. Marionetáři, kteří hráli česky, se tehdy stali součástí procesu národního obrození.
(na Seznam UNESCO zapsáno v roce 2018)
Tato technika barvení přírodním indigem původně pochází z Číny, do Evropy se rozšířila na počátku 18. století. Kromě České republiky se tradiční postup ještě používá v Rakousku, Maďarsku, Německu a Slovensku.
(na Seznam UNESCO zapsáno v roce 2020)
Nositelem specifického druhu sklářského řemesla spojeného s vánočními tradicemi je rodinná dílna Rautis v Poniklé a venkovští foukači perlí a navlékači, kteří s dílnou spolupracují a společně vytvářejí tyto osobité vánoční ozdoby. Poniklá je tak jediným místem na světě, kde se dodnes toto tradiční perlařské řemeslo zachovalo a funguje od roku 1902.
(na Seznam UNESCO zapsáno v roce 2022)
Tradice zahrnuje řemeslné postupy při stavbě voru, ovládání a navigaci voru po řece, ale také osobité zvyky a vorařské písně a slang.
(na Seznam UNESCO zapsáno v roce 2023)
Zápis zahrnuje rozličné techniky zahrnující foukání skla, práci u kahanu či studené techniky, jako jsou broušení, rytí nebo zlacení skla i zpracování bižuterie. Tradiční výroba skla je pro svou vysokou kvalitu řemeslného provedení s Českou republikou spojována od nepaměti a přinesla ji světový věhlas.
