Dovolená v ČR:CZeCOTTourmapyVýchodní ČechyUNESCOČeská inspiraceGEOFUN

Kutná Hora - Prohlídka města 2

Mapa prohlídky.

Prohlídku historického jádra města zahájíme u skvostu Kutné Hory - gotického chrámu sv. Barbory (1). V jeho sousedství se nachází bývalá kaple Božího těla (2) s terasou, ze které je nezapomenutelný pohled na panorama města. Odtud se vydáme širokou ulicí, která byla po vzoru pražského Karlova mostu vyzdobena sousošími světců a lemuje rozsáhlý komplex budov Jezuitské koleje (3). Nenápadná malebná Ruthardská ulička vás dovede kolem kostela sv. Jakuba (4) až k bývalému sídlu českých králů, k Vlašskému dvoru (5). Bývala to centrální mincovna, razily se zde proslulé pražské groše. Od brány Vlašského dvora rovně a vlevo dojdete na Palackého náměstí. Vydejte se podloubím vzhůru až k Morovému sloupu (6), kolem něj projdete vlevo na Václavské náměstí s Kamenným domem (7). Pokračujeme vlevo Lierovou ulicí, na jejím konci už uvidíte Kamennou kašnu. Cestou k ní se zastavte v barokním kostele sv. Jana Nepomuckého (8). Od Kamenné kašny (9) vlevo půjdete dolů po Komenského náměstí až k ulici Barborské. Po ní dojdete až k Českému muzeu stříbra – Hrádku (10). Jistě si nenecháte ujít možnost nahlédnout do středověku v havířské vesnici, obléknete si havířkou perkytli a navštívíte důl Osel.

Možná nevíte, že…

  • Vlašský dvůr býval dočasným sídlem českých králů. Bronzová deska z roku 1595, pocházející z původní staré kutnohorské radnice říká: „Kdokoliv z radních osob za řízením vstoupíš do radnice, svrhni přede dveřmi se sebe všecku osobní vášeň, hněv, násilí, zášť, přátelství, pochlebenství, podrob osobu i péči svou obci. Neboť jak spravedliv nebo nespravedliv budeš k jiným, rovněž očekávati a podstoupiti musíš soud boží.“
  • Červené světlo v kostele sv. Jana Nepomuckého lze považovat za ojedinělý jev, pozorovatelný jen v květnu a červnu. Tehdy sluneční paprsky procházejí vitráží okna a jasně osvětlují srdce na obrazu sv. Jana Nepomuckého.
  • Kostnice vděčí za svůj dnešní vzhled architektu J. Santinimu – Aichlovi a za podobu interiéru Františku Rintovi. Že vám jeho jméno nic neříká? Není divu, když vstoupil do dějin jen jednou, a to tím, ze je autorem neobvyklé výzdoby sestávající výhradně z lidských kostí.