Pražský hrad je dominanta našeho hlavního města, nejvýznamnější památka a také prý největší hradní komplex na světě. Pražský hrad je prostě unikát. Je to místo, odkud celá staletí vládla knížata, králové i prezidenti a kam vedou kroky všech návštěvníků Prahy, protože tenhle hrad prostě musíte vidět! Většina turistů navštíví jen známá a významná místa opředená superlativy. Jsou tu ale i zákoutí, kam moc lidí nezavítá, a přece stojí za to si je projít.
Masarykova vyhlídka
Tu najdete poblíž prezidentovy vily ve svahu nad Horním Jelením příkopem. Byla vystavěna v letech 1922-4 podle návrhu architekta Josipa Plečnika. Je z ní netušený výhled na chrám sv. Víta, Arcibiskupský palác a další památky Pražského hradu. Protože minulý režim nebyl nakloněn ničemu, co by jen trochu připomínalo osobu našeho prvního prezidenta Tomáše Garrigue Masaryka, byla tahle vyhlídka na dlouho zapomenuta. Proto musela být v 90. letech minulého století kompletně zrestaurována.
Jelení příkop
Je to přírodní rokle v areálu Pražského hradu. Má rozlohu osm hektarů a protéká jí potok Brusnice. V současné době je příkop rozdělen na dvě části – horní a dolní. Původně rokle sloužila jen jako obranná bariéra, ale za vlády Rudolfa II. sem byla nasazena vysoká zvěř. Ta byla lovena pro zábavu i do hradní kuchyně. Odtud název „Jelení příkop“.
V 17. století byla na horním konci rokle vystavěna jízdárna. K té vedl Prašný most, který spojoval královské zahrady s ostatními objekty hradu. Za Marie Terezie byl most nahrazen valem a příkop se tak rozdělil na horní a dolní část. Koncem minulého století byl do valu zbudován tunel a tak se zase zpřístupnily obě části příkopu veřejnosti.
V Horním Jelením příkopu na dně naleznete rozlehlou louku, umělou jeskyni a bývalý domeček medvědáře (medvědárium zde nechal vybudovat T. G. Masaryk pro medvědy, které dostal darem od ruských legionářů). Dolní Jelení příkop je rozsáhlý lesopark, kam se dá utéct před turistickým ruchem Pražského hradu.
Nový svět
Tahle část pražských Hradčan se nachází poblíž někdejších severozápadních hradeb a je to vlastně bývalé hradčanské předměstí. Malebné místo s křivolakými uličkami a malými domečky vzniklo v polovině 14. století. Celá oblast je stranou od hlavního tahu turistických tras, naleznete tu i tenisové kurty a dětské hřiště. Své útočiště zde našlo i několik osobností české kultury. Významný český malíř Miloš Kurovský, který si zde zřídil tak zvanou Galerii za oknem, kde nechával kolemjdoucím nahlédnout do své umělecké dílny a pokochat se jeho díly. Jinak v době komunismu v Čechách vystavovat nesměl. V bývalé katovně bydlel až do své smrti režisér Karel Kachyňa.
Svůj domeček zde vlastnili i manželé Švankmajerovi, významní čeští surrealističtí výtvarníci. Vytvořili spolu mnoho animovaných filmů, známých a oceněných u nás i v zahraničí. Dnes už žije pouze Jan Švankmajer a po smrti své ženy v přízemí svého domu zřídil surrealistickou galerii Gambra.
Úvoz
Tato komunikace patří k nejstarším a nejzajímavějším v Praze. Spojuje Pohořelec a Nerudovu ulici. Pokud se touhle sráznou ulicí vydáte, vyhnete se turistickému provozu a odměnou vám bude výhled do rozsáhlé Strahovské zahrady a na Petřín. Druhou stranu pak lemují pozoruhodné historické domy. Na průčelích těchto budov se dochovalo i velké množství domovních znamení. Na horním konci Úvozu naleznete budovu s průčelím připomínajícím kostel, která je přestavěna na hotel. Ale věřící si mohou oddechnout, budova nikdy nebyla sakrální, je to bývalý špitál sv. Alžběty a sv. Norberta.
Komunikace svůj název Úvoz získala až v roce 1870. Nejdřív se jí říkalo Strahovská cesta a později Hluboká cesta – tento název se asi nejvíc blíží tehdejší terénní situaci. Do svahu se opravdu hluboce zařezával úvoz a při prudkých deštích se ulicí valily splašky a výkaly, což značně ztrpčovalo život místním obyvatelům. Až v 17. století se dočkali zvýšení ulice a vybudování stoky pod ní.
Tahle ulice s tajuplnou atmosférou se může pyšnit tím, že tu bydlelo několik významných osobností české kultury. Asi nejzajímavějším domem Úvozu je dům U Kamenného sloupu nebo také U Slunce a Měsíce – můžete si vybrat. Nad portálem domu jsou dvě alegorické busty Slunce a Měsíce a v úrovni druhého patra se tyčí „kamenný“ sloup (ve skutečnosti je jen štukový, vyztužený dřevěným trámem, ale komu to vadí…), zakončený dřevěnou soškou Panenky Marie.
Na počátku 20. století se majitelkami domu staly sestry Marie a Zdeňka Kalašovy. Dvě vzdělané a uměnímilovné dámy, které zde hostily významné literární osobnosti té doby, jako byl Vrchlický nebo Zeyer. Bydlení v takovém historickém domě bylo sice romantické, ale přinášelo i svá úskalí. Obydlí to bylo sychravé, tmavé a nevytopitelné. Své o tom věděl i poslední slavný nájemník, významný český fotograf Josef Sudek. Nyní je v přízemí domu galerie věnovaná právě jemu.
Jánský vršek a Vlašská ulice
Ulice Jánský vršek spojuje Vlašskou a Nerudovu ulici a měří asi 150 metrů. Dnes je to pouhá spojnice několika ulic na Hradčanech a Malé Straně. V dřívějších dobách však šlo o samostatnou enklávu. Jánský vršek dostal své jméno od kostela sv. Jana Křtitele, který stával už v roce 1141 v malé vesnici Obora. Ta se na tomto místě rozprostírala. Těsně pod Nerudovou ulicí začíná ulička Jánský vršek krkolomným schodištěm a ústí do Vlašské ulice. V domě U Osla najdete muzeum alchymie, které je zasvěcené magistru Kellymu, nejslovutnějšímu alchymistovi rudolfínské doby. Ten prý ve věži domu U Osla opravdu bydlel.
V místech, kde Jánský vršek ústí do Vlašské ulice, stojí na protější straně nádherný klasicistní dům, který se jeho tvůrcům povedlo začlenit do historické architektury opravdu nenásilně a vkusně. V tomhle domě pro změnu najdete muzeum KGB a hned vedle je krámek s magickými předměty. Jinak je téměř celá ulice vystavěna v barokním stylu. Svůj název získala v 17. století díky Vlašským a Italským zedníkům a polírům, kteří se zde hojně usazovali. Většina paláců a domů na hradě je jejich dílo. Najdete tu i Lobkovický palác a Valašský špitál s kaplí Panny Marie. A jen tak pro zajímavost, v táhle ulici prý sídlí nejvíc firem v republice. I tahle cesta leží stranou od hlavního tahu turistů.