Dovolená v ČR:CZeCOTTourmapyVýchodní ČechyJižní MoravaMoravskoslezskoTřeboňskoUNESCOČeská inspiraceAktivní dovolenáJízdní řádyGEOFUN

skočit na navigaci | skočit na obsah


UNES&CO.: nepřihlášený
Přihlásit
výběr jazyka: cn cz de en es fr it jp nl pl ru

Třebíč.
fotografie: předchozí | další


nahoru ^


Třebíč - Historie

1101 Moravští Přemyslovci Oldřich Brněnský a Litold Znojemský založili "uprostřed lesa třebečského" (původně snad Třebkův lesní újezd) benediktinský klášter. Jejich počin představoval mocensko-prestižní akt, jímž údělná knížata - především Oldřich Brněnský, který usiloval o pražský knížecí stolec - vyjadřovala nemalé politické ambice. Klášter měl sloužit nejen jako rodové pohřebiště Konrádovců, ale zároveň demonstroval jednotu obou údělů (Brněnského a Znojemského). Roku 1104 zde vysvětil pražský biskup Heřman kapli sv. Benedikta a v roce 1109 olomoucký biskup Jan II. klášterní kostel Nanebevzetí Panny Marie

31.8.1277 První zmínka o Třebíči jako městě v listině opata Martina vystavené pro třebíčského měšťana Heřmana, který je obvykle pokládán za lokátora města. Třebíč byla založena na dosud málo osídleném prostoru nacházejícím se mezi osadami Stařečkou, Horkou a Jejkovem. Severní hranici města vymezovala řeka Jihlava, na jejímž levém břehu se rozkládalo Podklášteří, služebná ves benediktinského kláštera.       

29.8.1335 Markrabě Karel (pozdější císař Karel IV.) udělil Třebíči městská práva podle vzoru královského města Znojma. Z listiny  vyplývá, že Třebíč ještě nebyla plně osídlena ani opevněna. Vybudovat hradby měli měšťané do tří let. Získání uvedených výsad, potvrzených Karlovým otcem českým králem Janem Lucemburským, znamenalo pro Třebíč rozhodující krok na cestě k plnohodnotnému (institucionálnímu) městu.

1338 První zmínka o přítomnosti Židů v Třebíči, resp. v jejím nejbližším okolí (v tzv. Norimberském martyrologiu). O početnosti ani místě usídlední (Podklášteří?) židovské komunity však nevíme nic určitého.    

1404 Moravský markrabě Jošt potvrdil městu dosavadní privilegia.

1405 V Třebíči vznikla důležitá sociální instituce - městský špitál, útulek pro staré, zchudlé, či tělesně postižené měšťany, který založil třebíčský radní Janek. Špitální budova se nacházela poblíž městských hradeb a kostela sv. Martina. Nově zřízen byl špitál roku 1519, a sice v domcích u rybníka Jordánu.

13.1.1406 První dochovaná listina vydaná třebíčskou městskou radou, která dokládá její složení. Vedle nově ustavené městské rady (moderni scabini) působila v Třebíči také stará městská rada (antiqui scabini) zastávající poradní, příp. kontrolní funkce. Dokument je rovněž svědectvím o poměrně rozvinuté městské samosprávě.

1410 V jihlavské městské knize je zaznamenána výpověď zločince Jana, syna Zdenka z Brna, který se přiznal, že kdysi zadržoval třebíčského Žida (nebo Židy). Na základě tohoto zápisu můžeme uvažovat o existenci židovské komunity v Třebíči, příp. v jejím nejbližším okolí (Podklášteří?) i těsně před husitskou revolucí. V tomto roce došlo k vyplenění židovského města za bojů mezi syny Karla IV., Prokopem a Joštem, na jehož straně Třebíč stála.

15.11.1413 Český král Václav IV. potvrdil městu výsady udělené moravským markrabětem Karlem (1335), a to včetně Joštovy konfirmace (1404). Krátce před tímto datem došlo k oslabení vlivu rychtáře, dosud spíše zástupce benediktinské vrchnosti než obecní samosprávy, když jej v čele městské rady vystřídal purkmistr.

8.5.1421 Císař Zikmund potvrzuje jako projev díků za věrnost Třebíčanům všechny dosavadní výsady udělené městu i občanům moravskými králi a markraběty.

1424/1425 - 1435 Husité obsadili třebíčský klášter i město, jež se staly důležitým opěrným bodem husitské vojenské moci na Moravě. Po vypuzení husitů roku 1435 byla Třebíč vrácena své původní vrchnosti, opatu.

24.6.1435 Moravský markrabě Albrecht V. Habsburský udělil městu právo konat dva výroční trhy.

Kolem roku 1440 Opat Trojan se vzdal ve prospěch Třebíčanů odúmrtního práva, tj. nároku vrchnosti na měšťanský majetek, pokud po sobě zůstavitel nezanechal mužského dědice. Třebíčští měšťané nyní mohli svůj majetek svobodně odkazovat.

31.7.1454 Český král Ladislav Pohrobek potvrdil městu dosavadní privilegia a udělil Třebíči mílové právo, které dávalo měšťanům monopolní postavení v provozování řemesel, vaření a prodeji piva v okruhu jedné míle od města a výsadu výhradního prodeje soli.

27.11.1461 Český král Jiří z Poděbrad konfirmoval výsady Třebíče a udělil městu právo vybírat dávky z dovážených pražských a svídnických piv a ze soli.

1468 Tragický mezník v dějinách města, které bylo dobyto a vypáleno uherským vojskem Matyáše Korvína, jež posléze obsadilo i klášter. Česko-uherské války ukončily existenci Třebíče jako opatského města, kterou až do zániku patrimoniální správy držely světské vrchnosti. Klášter se z válečné katastrofy již nevzpamatoval. Klášterní majetek s vypáleným městem Třebíčí získal do zástavy Zdeněk ze Šternberka.

1480 Klášterní zboží s městem získávají Jaroslav a Vaněk z Lomnice.

15.12.1490 Český král Vladislav Jagellonský zastavil značně zadlužený a ztenčený majetek třebíčského kláštera Vilémovi z Pernštejna, jednomu z nejmocnějších a nejbohatších šlechticů v zemi. Vilém z Pernštejna poté získal zpět některé vesnice, vyplatil řadu zástavních listů i váznoucích platů a provedl nejnutnější opravy poničených budov kláštera.

1500 Vilém z Pernštejna zbavil třebíčské měšťany povinnosti šenkovat panské víno. O rok později potvrdil městu právo svobodného kšaftu.

1516 Novým pánem na Třebíči se stává Jan z Pernštejna. Za něj došlo ke stabilizaci hospodářských poměrů.

25.4.1525 Dohoda mezi Janem z Pernštejna a Arklebem Černohorským z Boskovic, kterou Jan postoupil třebíčské panství synovi Arkleba Janu Jetřichovi, který se panství ujal roku 1528. Za pánů z Boskovic, přívrženců luterství, byli z třebíčského kláštera vyhnáni mniši. Nové vrchnosti je rovněž připisován zásah do náboženských poměrů ve městě v neprospěch katolictví.

1528 - 1546 Někdy v těchto letech vypověděl Jan Jetřich Černohorský z Boskovic z panství Židy.

1546 Třebíč opět v rukou Jana z Pernštejna.

1547 Jan z Pernštejna potvrdil na žádost městské rady vedle odúmrtního a mílového práva i rozhodnutí Jana Jetřicha Černohorského z Boskovic o vypovězení Židů. Výrazně zasáhl také do cechovních záležitostí.

1556 Vratislav z Pernštejna získal od panovníka Ferdinanda I. třebíčské opatství a měřínské probošství do alodiální držby a obratem se rozhodl pro jejich prodej. Jádro bývalého klášterství s městem Třebíčí zakoupil (1556/1557) Burian Osovský z Doubravice, který tak položil základy třebíčského panství. Třebíč se stala centrem patrimoniální správy a rezidenčním městem nové vrchnosti.

1557 Majitelem třebíčského panství se stal Burian Osovský z Doubravice. (Deskový vklad roku 1558)

7.3.1560 Císař Ferdinand I. obnovuje městu platnost všech privilegií, udělených městu markrabětem Joštem a králi Václavem IV., Albrechtem, Ladislavem, Jiřím, Vladislavem a také Vilémem z Pernštejna.

1568 Třebíčského panství se ujal Smil Osovský z Doubravice, vzdělaný, literárně činný šlechtic hlásící se k Jednotě bratrské a později respektovaný stavovský politik.

1573 Smil Osovský z Doubravice vydal pro třebíčské panství tzv. Selské zřízení. Pořízení urbáře (soupis poddanských povinností vůči vrchnosti) z téhož roku nasvědčuje snahám utvořit z dominia velmi záhy pevný, kompaktní celek. Podle urbáře bylo v Třebíči, včetně Podklášteří a židovského města 376 domů s přibližně 2 600 obyvateli. Ve srovnání s urbářem z roku 1556 přibyly pouze tři domy. Urbář rovněž dokládá, že se na panství vrátili Židé. Dvě židovské rodiny tehdy žily na Stařečce, šest na Podklášteří.

1574 Náměšťský písař Eliáš Střelka Náchodský sepsal kroniku města Třebíče od založení kláštera až do roku 1574. Kronika byla uložena do makovice městské věže při její opravě.

1582 Smil Osovský z Doubravice vymohl na císaři Rudolfu II. pro město Třebíč poměrně prestižní výsadu - právo pečetit červeným voskem.

1583 Smil Osovský z Doubravice vydal měšťanům tzv. Zřízení městské, které sice zdůrazňovalo význam Třebíče jako tržního centra panství, pravomoci městské rady však byly značně okleštěny. Třebíč byla stále častěji konfrontována se sílícím tlakem režijního velkostatku.

1605 Za městem byl založen nový hřbitov u pozdně gotického kostela Nejsvětější Trojice, neboť hřbitov při kostele sv. Martina už nepostačoval potřebám města.

1607 Smil Osovský z Doubravice udělil třebíčským evangelíkům list na kolaturu farního kostela sv. Martina, právo řídit se augšpurskou konfesí a povolil jim pohřbívat zesnulé u kostelíka sv. Trojice.

1614 Kateřina z Valdštejna, vdova po Smilu Osovském, se provdala za významného moravského politika Karla st. ze Žerotína. I nadále však zůstala svrchovanou držitelkou třebíčského panství.

1618 - 1648 Období třicetileté války. Ve srovnání s jinými českými nebo moravskými městy byla Třebíč poškozena jen málo. Nevyhnuly se jí sice tíživé pobyty vojsk (zejm. v 1. pol. 20. let a v pol. 40. let 17. stol.), které vedly k zadlužení města i jednotlivců, avšak přímých vojenských akcí bylo město ušetřeno, takže na domovním fondu utrpělo jen nepatrné ztráty (zničeno bylo asi 7% domů, vesměs stavení nižší kvality i ceny).

1628 Kateřina z Valdštejna se rozhodla třebíčské panství postoupit svému bratru, katolíku Adamovi ml. z Valdštejna, císařskému radovi a nejvyššímu pražskému purkrabímu, neboť pro své náboženské vyznání byla nucena odejít spolu se svým manželem Karlem st. ze Žerotína do emigrace. Zaneprázdněný Adam z Valdštejna svěřil správu majetku svému synu Rudolfovi, s nímž je spojeno utužení poddanských vztahů na dominiu.

Kolem roku 1630 Svatomartinská fara obsazena katolickým duchovním. I přesto zůstávala ještě po dlouhou dobu drtivá většina měšťanů evangelíky. K soustavnější rekatolizační činnosti došlo v Třebíči teprve až v letech 1657 - 61.

1656 Polenský děkan Kryštof Kazimír Burešovský zaslal císaři rozsáhlé udání o existenci 21 sekt v Třebíči. Vyšetřením celé záležitosti byli pověřeni novoříšský opat Engelbert a moravskobudějovický pán Rudolf Jindřich ze Schaumburka, kteří potvrdili naprostou převahu nekatolíků ve městě a tím vlastně i oprávněnost stížnosti. Dalšími protireformačními aktivitami byli pověřeni jezuité z jihlavské koleje.

1671 Povýšení fary u sv. Martina na děkanství za faráře Václava Vojtěcha Keila - významný symbol úspěchu katolického náboženství ve městě.

1686 - 1693 Příchod "osvícených otců" kapucínů na jejkovské předměstí, kde byl na místě bratrského sboru vybudován kapucínský klášter a kostel Proměnění Páně (1693).

1702 Třebíčský děkan Martin Josef Matlocius získal souhlas papeže pro zřízení laického církevního bratrstva sv. Anny, které v krátké době získalo množství členů. Rekatolizace města byla úspěšně završena.

1703 - 1708 Spor města s valdštejnskou vrchností. Příčinou bylo nevýhodné rozvržení zemské berně a některé další hospodářské otázky. Soudní při ve prospěch Třebíče rozhodl po nejrůznějších průtazích až reskript císaře Josefa I.

1704 Jan Karel z Valdštejna dal oddělit presbytář baziliky od zbytku stavby a zřídil v něm kapli sv. Prokopa, kterému byl posléze zasvěcen celý chrám.

1723 Doba formálního ustavení židovského ghetta na Podklášteří. Jan Josef z Valdštejna přikázal křesťanským hospodářům, jejichž domy se nacházely uvnitř židovského sídliště, aby své nemovitosti vyměnili s Židy, kteří vlastní domy v křesťanské zástavbě.

1724 - 1726 Konflikt třebíčských měšťanů s Janem Josefem z Valdštejna. Jádrem sporu bylo odvádění kontribuce, předmětem žalob se ale staly i některé přehmaty vrchnostenských úředníků. Pře byla nakonec vyřešena vzájemnou dohodou znesvářených stran, která vyzněla ve prospěch města, jež tak učinilo důležitý krok na cestě k emancipaci vůči patrimoniální správě.

1725 - 1731 Probíhala renovace vážně poškozené baziliky, kterou Jan Josef z Valdštejna pověřil jednoho z nejznamenitějších stavitelů v českých zemích a tvůrců barokní gotiky Františka Maxmiliána Kaňku.

1728 - 1731 Další spor města s Janem Josefem z Valdštejna, který tituloval třebíčské měšťany a jejich dětí jako nevolníky. Formálně k uzavření pře vlastně nedošlo, protože Jan Josef z Valdštejna zemřel ještě před vyřešením konfliktu. Jeho nástupce František Heřman Arnošt z Valdštejna se za svou osobu práva nazývat Třebíčany nevolníky zřekl.

1742 Ve městě se se svými vojáky zdržoval pruský král Bedřich Veliký, který se ubytoval v hostinci "U černého orla". Škody, vzniklé nepřátelským vpádem, byly způsobovány zejména rekvizicemi pro výživu vojska.

1.1.1755 Třebíč pozbyla výkonu hrdelního práva.

1786 Ustavení regulovaného magistrátu v Třebíči vymýtilo z úřadování poslední stopy českého jazyka. Zmenšila se též závislost správy města na měšťanech.

1787 Pro správu města ustanoven magistrát, což znamenalo konec městské samosprávy a počátek soustavné germanizace.

1805 Městem prošel francouzský sbor maršála Bernadotta, jehož uvítal farář V. Dvořecký. Bernadotte odmítl nabízené ubytování na zámku a usadil se v domě Ignáce Hladíka. S ním přišlo i 300 důstojníků a ty muselo město i s vojskem po tři dny živit.

1821 V Třebíči vypukl požár, jemuž padlo za oběť 228 domů.

1822 V Třebíči vypukl další rozsáhlý požár, který zachvátil nejen vnitřní město, ale i předměstí (shořelo 290 domů, radnice, obě fary i školy). Škoda byla odhadnuta na 1 milion zlatých. Když se několik dnů po požáru zřítil na pozdějším hostinci "U tří knížat" vysoký renesanční štít, vydal krajský úřad nařízení, aby byly strženy štíty na všech vyhořelých domech, čímž město ztratilo svůj renesanční ráz. Další ničivé požáry zachvátily město v roce 1847 a 1873.

1835 Do Třebíče přišel lékař Jan Miloslav Haněl, nejvýznamnější šiřitel českého národního vědomí ve městě.

1848 Revoluční rok neprobíhal v Třebíči nijak dramaticky. Vyhranila se ovšem národnostní orientace měsťanstva, které se rozdělilo na českou (J. M. Haněl) a německou (I. Glas) stranu. Politické změny poloviny 19. století učinily z Třebíče sídlo státní správy (okresní hejtmanství, okresní soud, berní úřad, četnická stanice).

1850 Zrušení magistrátu a zřízením nové obecní samosprávy byly dány předpoklady pro změnu poměrů v zastoupení v městské správě tak, aby odpovídal skutečnému národnostnímu rozvrstvení obyvatelstva z devíti desetin českého; podařilo se to teprve roku 1882.

1850 Byl dále zřízen ve městě okresní soud. Třebíč se stala také sídlem berního úřadu a byla zde zřízena četnická stanice.

1855 V důsledku správní reformy se Třebíč stala sídlem okresního hejtmanství. Vznikl tzv. smíšený okresní úřad, který byl zároveň i okresním soudem.

1861 Ustavení Měšťanské besedy, organizačního centra českého národního života ve městě. Konstituována byla již v průběhu roku 1849 jako první česká organizace třebíčské buržoazie.

1866 Za prusko-rakouské války okupována Třebíč pruskými vojsky. Do města byla zavlečena cholera, které podlehlo 41 obyvatel města a 36 pruských vojáků.

1867 Vítězství české strany v obecních volbách. Třebíč se řadila k nemnoha větším městům Moravy, kde se Čechům podařilo poměrně záhy ovládnout správu města. Jako první uvědoměle český starosta Třebíče byl zvolen Ignác Přerovský.

1869 Vznik dobrovolného hasičského sboru v Třebíčí (zakladatel Titus Krška). Sbor byl prvním sborem na jihozápadní Moravě.

1871 Vznik nižšího českého gymnázia v Třebíči, první české střední školy na západní Moravě. Její nová budova vznikla roku 1889. Otevřen Besední (později Národní) dům, organizační centrum českého kulturního života ve městě.

1873 Německé menšině se podařilo za vydatného přispění ústředních orgánů znovu obsadit třebíčskou radnici. Do městské rady nebyl zvolen ani jeden český zástupce.

1879 Ferdinand Kubeš založil výrobnu sodovky (od r. 1925 proslavený ZON).

1882 Definitivní ovládnutí třebíčské radnice českou stranou.

1883 Trvalé prosazení organizace Sokol ve spolkovém životě města.

1884 V Třebíči začaly vycházet první regionální noviny - Listy ze západní Moravy. Tento týdeník byl v roce 1898 vystřídán Hlasy ze západní Moravy.

1885 Dokončeno sousoší sv. Cyrila a Metoděje, které symbolizuje vítězství české národní strany v politickém životě Třebíče. Autorem soch byl B. Seelig, jenž pracoval podle návrhu L. Šimka.

1886 Město se stalo součástí transversální dráhy z tehdejšího Božího Požehnání (dnes Zastávka u Brna) do Okříšek. Tato železnice nejen, že spojovala Třebíč s Brnem, tahy spojujícími Vídeň jednak s Prahou a severním Německem a jednak přes Brno, Přerov a Ostravu s krakovskou průmyslovou aglomerací a východními oblastmi říše (Halič).

1888 V Třebíči vznikl první socialistický dělnický spolek na západní Moravě. Třebíčské dělnictvo zvolilo formu vzdělávacího spolku s názvem Dělnická beseda v Třebíči.

1893 Třebíč se stává významným střediskem dělnického hnutí. Je zde založen Odborný obuvnický spolek pro celou Moravu. V tomto roce začal vycházet první dělnický časopis na západní Moravě " Obuvník".

1898 Vznik Muzejního spolku, zaměřeného na sběr a uchování movitých uměleckých památek ve městě a na západní Moravě. Správcem sbírek byl František Doležal.

V tomto roce dochází k postupnému zřizování elektrického osvětlení a zavádění elektrického proudu do domácností.

1899 Zakončena první fáze elektrifikace města. Budapešťská firma Ganz a spol. vystavěla Na Polance parní elektrárnu.

1900 V okolí Třebíče se konaly velké manévry c.k. armády, které krátce navštívil následník trůnu František Ferdinand de Este. Manévry vyvrcholily polní mší na Karlově náměstí dne 18. srpna.

1901 - 1903 Nákladem 388 000 K byla zbudována městská nemocnice, která měla 60 lůžek. Ty byly v následujícím roce rozšířeny o dalších 30. V roce 1902 byli do nemocnice přijati první pacienti.

1903 Třebíč se stala součástí meziměstské telefonní sítě.

V letních měsících byla uspořádána Krajinská hospodářská průmyslová a živnostenská výstava. Zúčastnilo se jí 1 500 vystavovatelů.

1904 Založeno Průmyslové muzeum, které bylo v roce 1931 sloučeno s městským muzeem.

1912 Ve městě byl zřízen stálý biograf, jehož majitelem byl Eduard Hornych ml.

2.11.1918 Ještě před zvolením prezidentem byl jmenován čestným občanem města T. G. Masaryk.

1926 J. Gočár je autorem stavby UP závodů v rondokubistickém stylu.

1928 Třebíč navštívil prezident T. G. Masaryk v doprovodu armádního generála Jana Syrového, třebíčského rodáka.

1931 Tomáš Baťa koupil firmu Busi (Budischowsky - Siegle). Podnik se stal pobočkou Baťovy továrny ve Zlíně.

1933 Dokončeny stavby Městské spořitelny a Říčních lázní od B. Fuchse, který u obou budov mistrně uplatnil prvky funkcionalistické architektury.

1935 Oslavy 600. výročí povýšení městských práv (1335).

17.6.1936 Město navštívil nově zvolený prezident dr. Edvard Beneš. 5.5. byl jmenován čestným občanem města.

1939 - 1945 Období nacistické okupace, které se stalo osudným především třebíčským Židům.

1944 Po předchozích několika nezdařených pokusech došlo k administrativnímu sloučení Podklášteří s městem.

1960 Po zrušení Jihlavského kraje se rozsáhlý třebíčský okres, kam byl pojat bývalý okres moravskobudějovický včetně řady obcí z jiných okresů, stal součástí Jihomoravského kraje.

70. a 80. léta 20. století Při "modernizaci" a rozšiřování města došlo k několika zásahům, které způsobily nenahraditelné historické ztráty. Během bourání městského pivovaru byla zničena část hradeb včetně kamenné věže. Další rozsáhlé demolice poblíž městského centra prakticky zlikvidovaly historickou Horku a z velké části i Stařečku. Uvažovalo se i o asanaci Židovského města (Zámostí).

1978 - 1985 Početnost obyvatelstva a sociálně-ekonomickou strukturu města ovlivnila především výstavba Vodního díla Dalešice a Jaderné elektrárny v Dukovanech. Měla-li Třebíč r. 1921 12 450 obyvatel, v roce 1980 to bylo již 24 450 a v současné době dosahuje lidnatost města čtyřicetitisícové hranice.

2003 Nové tisíciletí v dějinách Třebíče otevírá událost obrovského kulturně-historického významu: zápis baziliky sv. Prokopa, židovského města a hřbitova na seznam památek UNESCO.

nahoru ^ | tisk | komentovat

Viewed 6634 times