Vyšehrad - pevnost

Druhou premiéru pokračující přehlídky Metropolitního léta hereckých osobností, hru Kutloch, aneb I muži mají své dny, uvedlo na zcela vyprodané Letní scéně Vyšehradu pořádající pražské Studio Dva.

První premiérou devátého ročníku divadelní přehlídky pod širým nebem byla 9. července inscenace hry britského autora Arnolda Weskera Ženy přežijí. Na krytém jevišti přírodního amfiteátru se v dnešní premiéře ve hře německo-islandského dramatika Kristofa Magnussona představili v režii Jan Jirků jako pilot Helmu Bob Klepl, Filip Blažek v roli hasiče Maria, Václav Jílek ztvárnil programátora Errola a Michal Slaný manažera Larse. Děj černé komedie se odehrává převážně v kotelně pod supermarketem Happycentrum. Zde se každou sobotu schází čtyři muži, aby unikli svým nakupujícím manželkám. Na pár hodin se stávají opět "pravými chlapy". Kouří, pijí pivo a koukají se na fotbal. Uhájit tento "ostrůvek svobody" před ženami i před sebou samými však není vůbec snadné.

Vtipné dialogy plné sarkasmu a ironie vyvolávaly výbuchy smíchu u diváků sedících v příjemném prostředí amfiteátru pod vonícími borovicemi. Mnozí z nich dorazili s dekami a spacáky, v teplém počasí je však příliš nevyužili.

Studio Dva: Kutloch, aneb I muži mají své dny.
Autor hry Magnusson začínal jako dramatik, komedie Männerhort (Kutloch), která autora proslavila, byla jeho třetí divadelní hrou. Měla světovou premiéru v roce 2003 v divadle v Bonnu, kde se téměř přes noc stala kultovním hitem. Tato komedie byla přeložena do mnoha světových jazyků a byla od té doby uvedena ve více než třiceti divadlech.

Festival hereckých osobností začal koncem června a do 9. září na Vyšehradě zaplní na šest desítek večerů. Podle producenta Michala Hrubého je společným jmenovatelem téměř všech představení odvěký střet mužského a ženského světa v různých podobách. Pod širým nebem vystoupí na celkem sedmi koncertech také slovenská šansoniérka Szidi Tobias, Dan Bárta & Robert Balzar Trio, Lenka Filipová, Aneta Langerová a držitelka Oscara Markéta Irglová. Podrobnosti se zájemci dozvědí na www.studiodva.cz.

Připravena je ještě další česká premiéra - 14. srpna Slavík a růže podle pohádky Oscara Wilda v režii Adama Krause. Diváci mohou vidět i osvědčené tituly z minulých let, například Vše o mužích a Vše o ženách.

Milovníci díla Williama Shakespeara budou mít v červnu šanci vidět v Praze několik divadelních inscenací tohoto nesmrtelného anglického dramatika v originále. Soubor Prague Shakespeare Festival, který je jediným shakespearovským profesionálním anglicky hovořícím souborem nejen v České republice, ale v kontinentální Evropě, uvede v Divadle Na Prádle od 5. do 9. června dramatizaci básně Venuše a Adonis jako součást festivalu Fringe Festival Praha, na stejném místě 14., 15. a 16. června hru o moci Richard III. a 19., 20. a 21. června na Letní scéně Vyšehrad komedii Sen noci svatojánské.

„Naším cílem je vytvářet kvalitní současné inscenace stále živých Shakespearových her v angličtině. V našich představeních uvidíte profesionální herce z celého světa,“ říká umělecký ředitel souboru Guy Roberts, který se režírování her tohoto anglického klasika dlouhodobě věnuje v USA i ČR a který za své inscenace získal několik ocenění a chválu kritiků. „Pokud chcete vidět Shakespeara v originále, nemusíte cestovat do Londýna, vydejte se k nám,“ láká. Na podzim soubor připravuje v koprodukci s Národním divadlem uvedení her Women of Will v režii Erica Tuckera a Hamleta v režii Tiny Packer. Všechna představení v Praze jsou uváděna s českými titulky.

Venuše a Adonis

první publikované dílo W. Shakespeara, je výpravná báseň o Venuši, bohyni lásky, a její vášni k mladému smrtelníku Adonisovi. Mladík její lásku ale neopětuje a raději se věnuje lovu. Na jedné výpravě je zabit divočákem, a když jeho tělo objeví Venuše, zůstává tato bohyně zdrcená. Venuše a Adonis je Shakespearovým skrytým pokladem, který si nesmí nechat ujít mladí i staří. Představení jsou uváděna jako součást festivalu Fringe Praha v koprodukci s Shakespeare Orange County.

Richard III., režie: Guy Roberts

Inscenace jedné z nejznámějších Shakespearových her Richard III. je koprodukcí s houstonským Main Street Theater. V představení hrají profesionální herci z Texasu i České republiky a bylo již uvedeno letos na jaře v Houstonu. Richard III. je strhujícím příběhem moci – osobní i politické. Stane se tento šílenec králem Anglie? „Něco asi musí být ve vzduchu, protože se tato hra hraje po světě více než kdy jindy. Richard III. je nyní uváděn na mnoha shakespearovských festivalech v USA, stejně tak jako ve Velké Británii,“ doplňuje Guy Roberts. Inscenace Richarda III. si do Prahy přiváží skvělé recenze z americké premiéry v Houstonu. „Výsledkem je nejlepší zpracování této hry, které jsem kdy viděl, a také nejlepší inscenace letošní sezóny v Houstonském divadle,“ napsal recenzent na blogu Chron.com. „Tři hodiny uběhnou jako voda. Guy Roberts v hlavní roli podává skvělý výkon stejně jako další herci. Je to představení, které musíte vidět,“ uvedl kritik Houstonpress.com.

Sen noci svatojánské, režie: Elena Araoz

Oblíbená hra W. Shakespeara, kde se prolínají kouzla, komedie, vášeň i hudba. Představení uváděné v krásném prostředí Vyšehradu s mezinárodním obsazením, kde se stírají hranice mezi fantazií a realitou, kde rozkvétá láska během magického večera pod hvězdami. Soubor Prague Shakespeare Festival je jediný profesionální anglicky hovořící soubor v České republice. Specializuje se na uvádění her Williama Shakespeara v angličtině s profesionálními herci. Snaží se spojovat to, co zůstává živé z minulosti, s moderními divadelními postupy. V roce 2008 ho založil v Praze Guy Roberts, bývalý umělecký ředitel Austin Shakespeare Festival v texaském Austinu. Díky grantu na spolupráci s českým divadelním souborem Miloco na inscenaci Macbetha se dostal do Prahy. Představení sklidilo velký úspěch a přivedlo Guye k založení profesionálního anglicky hovořícího souboru v srdci Evropy.  

Branická skála - Dobeška

Z Branické skály se nabízí krásný pohled přes Podolí na Barrandov a Barrandovský most, dále je vidět Smíchov, Pražský hrad s historickou částí města, centrum a Vyšehrad. Rozhlednička nad srázem je dílem architekta a herce Davida Vávry, který ji vybudoval v lesoparku nedaleko své domovské scény - divadla Sklep v kulturním centru „Na Dobešce“. Lesopark, chráněná přírodní památka, je součástí Braníku v městské části Prahy 4. Na Dobešku Vás dopraví autobus Pražské integrované dopravy od stanice metra Budějovická nebo od tramvajové zastávky Dvorce.

Vyšehrad

Vyšehrad je historické opevnění na skále nad pravým břehem řeky Vltavy, ke kterému se váže mnoho bájí a pověstí. Díky své dostupnosti z trasy metra C je Vyšehrad hojně navštěvovaný. Zavítat sem můžete za účelem odpočinku, poznávání historie, sportu i společenského dění. Navíc budete odměněni úžasným výhledem na Prahu. Pokaždé, když tam vyrazíte, můžete objevovat nová a nová překvapení, tolik jich Vyšehrad skrývá…

Parukářka

Rozlehlý park v centru Prahy je oblíbené místo, kam si lidé chodí odpočinout od ruchu velkoměsta. Nabízí se odtud krásný výhled na centrum a detailní pohled na Žižkovskou vysílací věž. Milovníci lezení si tu oblíbili horolezeckou stěnu, v parku je také příjemná hospůdka a musicbar. Na Parukářku se dostanete nejlépe tramvají z Flóry nebo z Hlavního nádraží.

Riegrovy sady

Velký park o rozloze asi 11 hektarů ležící v centru Prahy na Vinohradech. Je to sem blízko z Václavského náměstí, Náměstí míru, Žižkova i Vršovic. Rozsáhlé travnaté plochy v srdci metropole lákají k odpočinku a relaxaci. V parku je dětské hřiště, sportovní stadion TJ Bohemians a sportoviště Sokolu Vinohrady. V těsné blízkosti známé zahradní restaurace Zahrádky se nachází vyhlídka na Pražský hrad a Malou stranu. Bývalá rozhledna, přezdívaná Mlékárna, byla zrekonstruována a dnes slouží jako kavárna.

Pražský hrad

Historicky významné místo se spoustou památek, které nechal vybudovat král Karel IV. Zahrady a prostory Pražského hradu nabízejí takové pohledy na metropoli, které berou dech. Na Pražském hradě máte také možnost navštívit muzeum hraček, každoroční vinobraní, Shakespearovské slavnosti či cyklistický závod Pražské schody. Pražská hromadná doprava Vás tam doveze tramvají od stanice metra Malostranská. Komu nevadí pohyb, tak si může vyšlápnout po Starých zámeckých schodech. I odtud je na Prahu překrásný výhled.

Letenské sady

Kopec, na kterém kdysi stával Stalinův pomník, leží severně od centra Prahy. Na místě Stalinovy sochy je dnes metronom a právě odtud je úžasný výhled na centrum Prahy. Za návštěvu určitě stojí nedaleké Technické muzeum a stadion fotbalové Sparty. Oblíbeným místem je rozlehlá Letenská pláň s dětskými hřišti, cyklostezkou i velkým prostranstvím ke sportování. Na Letnou se dostanete tramvají ze stanice metra Vltavská nebo pěšky po schodech od Čechova mostu.

Podle posledních výzkumů vznikl Vyšehrad až v průběhu poslední třetiny 10. století, tedy zhruba o století později než Pražský hrad. Doposud nejstarším dokladem hradiště jako významného státního centra jsou mince Boleslava II., ražené v tamější mincovně od osmdesátých let 10. století. Důvod zbudování Vyšehradu není přesně znám, uvažuje se o jeho výstavbě v souvislosti s nutností umístit zde vojska, jejichž počet začal v Praze vzrůstat spolu s územními ztrátami českého státu. Význam měla určitě i potřeba ochrany rodící se sídelní aglomerace na vltavském pravobřeží. Původní vzhled jednoho z nejznámějších hradišť v Čechách byl výrazně změněn výstavbou gotické, a zvláště pak barokní pevnosti, které zásadně přetvořily konfiguraci terénu. Z tohoto důvodu není znám přesný rozsah prvotního hradiště. Většinou se uvažuje o ploše 9 - 10 hektarů a přibližně trojúhelníkovité dispozici, která byla původně užší, než jak se jeví dnes. V rámci raného středověku dosáhl Vyšehrad největšího významu až v poslední třetině 11. století a v první polovině století následujícího. Kníže a první český král Vratislav II. (jakož i několik jeho nástupců) si ho totiž zvolil za panovnické sídlo.
Dávné památky

Nejstarší kamenné vyšehradské stavby jsou až na jednu výjimku patrné pouze v základech nebo nejsou vidět vůbec. Onou výjimkou je rotunda sv. Martina, na kterou narazíte za barokní Leopoldovou bránou. Vzácná památka pochází patrně z konce 11. století, vyloučit ovšem nelze ani časnější datování. Každopádně jde o nejstarší (i když několikrát přestavovanou) stojící stavbu v areálu vyšehradské pevnosti. Kostel měl celkem barvitý osud - sloužil jako prachárna, skladiště nebo obydlí chudiny. Jeho dnešní podoba je výsledkem opravy a obnovy z konce 19. století. Další významnou církevní stavbou byla bazilika sv. Vavřince z druhé poloviny 11. století. Základy její trojlodní dispozice si můžete prohlédnout při budově Starého děkanství (čp. 14). Největší rarita se však ukrývá ještě hlouběji. Při archeologickém výzkumu v šedesátých letech minulého století byly pod základy kostela sv. Vavřince objeveny fragmenty starší sakrální stavby, která byla založena na půdorysu rovnoramenného kříže s rozpětím ramen 15 - 17 metrů. Jde o nejstarší doloženou stavbu na Vyšehradě. Posledním známým církevním objektem byla románská bazilika sv. Petra, předchůdkyně dnešního kapitulního chrámu. Její zbytky jsou dnes návštěvníkům skryty pod podlahou současné novogotické dominanty hradu. Spojení knížecího sídla, lokalizovaného do jihozápadního, nejlépe chráněného cípu hradiště, s církevním okrskem v okolí svatopetrské baziliky zajišťoval románský kamenný most, jehož část je dnes také zpřístupněna.

Od Karlovy rezidence po barokní citadelu

Korunovací Vladislava II. v roce 1140 skončila nadřazenost tohoto sídla nad Pražským hradem. Význam Vyšehradu znovu pozvedl až Karel IV., který k němu byl vázán silným poutem přemyslovské tradice, k níž se programově hlásil. Velkolepá přestavba navazující nepochybně na založení Nového Města pražského učinila z Vyšehradu prvořadý výstavný objekt, hrající důležitou roli i v korunovačním řádu českých králů. Přestavba Karla IV. respektovala staré rozdělení dispozice na dvě části. Vnější dostala nové opevnění tvořené hradbou se čtverhrannými věžemi, jemuž na jihovýchodě dominoval výrazný objekt hlavní brány Špička. Její mohutné obdélné těleso, ve středu obsahující průjezd, bylo ukončeno hrázděným polopatrem se štíhlými arkýřovými věžičkami, které zřejmě daly bráně jméno. Z monumentální stavby se do dnešních dnů dochovalo jen torzo dolních částí portálu s patrnou drážkou pro padací mříž a přízemní místnost, ve které dnes sídlí informační centrum. Ve vnější části areálu přibyl ke starším kostelům sv. Martina a sv. Vavřince nový kostelík Stětí sv. Jana a další, většinou hospodářské stavby. Zcela přestavěn byl i kapitulní chrám sv. Petra a Pavla.

Vlastní, hradbou opevněný a značně rozlehlý vnitřní palácový okrsek v rozsahu původní akropole obsahoval nejméně čtyři palácové budovy. Na hraně skály nad řekou se dodnes dochovala zřícenina pětiboké stavby zvané Libušina lázeň, která nesporně hrála roli při kontrole provozu na Vltavě a nejspíše obsahovala i zařízení umožňující vytahovat náklad přímo z lodí či vodu z řeky. Nebývalý rozsah a výstavnost Karlova palácového komplexu nepochybně vyplynuly z výjimečného postavení, které neslavnější český král v rámci státní ideologie Vyšehradu přisoudil.

Za husitských válek byl hrad vydrancován a pobořen. Jeho hradby utrpěly škody i při dvojím dobývání Prahy Švédy v letech 1639 a 1648. Zašlá sláva královského sídla byla obnovena až ve druhé polovině 17. století, kdy se začal proměňovat v barokní pevnost s vojenskou posádkou. Tato třetí (a k předchozím dvěma velmi necitlivá) stavební etapa dala Vyšehradu jeho současnou podobu. Vyvýšený areál citadely svírala nejprve pětice mohutných cihelných bastionů, doplněná pozdější dvojicí bašt předsunutého hornwerku (dva polobastiony chránící vstup) při Táborské bráně. V roce 1670 se stala součástí opevnění také výše zmíněná Leopoldova brána. Stavební vývoj pevnosti byl dokončen v průběhu 19. století, kdy do podoby Vyšehradu výrazně zasáhla výstavba národního pohřebiště se Slavínem a další romantické úpravy, například stavba novogotické budovy nového proboštství podle plánů pražského stavitele Josefa Niklase. Nejcitelnější změnou byla přestavba kostela sv. Petra a Pavla taktéž v novogotickém slohu podle návrhu J. Mockera a F. Mikše. V rukou vojenské správy zůstal hrad do roku 1911, kdy byl předán městu.

Současnost

Vyšehrad počátku 21. století nabízí návštěvníkům bohaté kulturní a vlastivědné zážitky stejně jako možnost odpočinku a poklidného rozjímání. Současné rozsáhlé parkové úpravy vnitřních prostorů vhodně doplňují nádherné výhledy z koruny barokních hradeb, které byly zpřístupněny okružním chodníkem. Všudypřítomnou mystiku národní památky si můžete okořenit prohlídkou zajímavých stálých expozic, které správa Vyšehradu nabízí. Kromě již uvedené baziliky sv. Vavřince jde v první řadě o výstavu v Cihelné bráně s názvem Pevnost Vyšehrad v dějinách pražského opevnění. Odtud je možný vstup do kasemat s jedinečným sálem Gorlice, kde se nacházejí originální barokní skulptury z Karlova mostu. Jmenovitě například socha sv. Vojtěcha od F. M. Brokofa nebo socha sv. Ludmily s malým synem Václavem od M. B. Brauna. S dalšími kapitolami z dějin pevnosti se seznámíte po zhlédnutí expozice Historické podoby Vyšehradu ve zrenovovaném objektu gotického sklepa, který najdete poblíž vyšehradské galerie.

Tichou vzpomínku můžete věnovat slavným českým velikánům na vyšehradském hřbitově. Jeho nejznámější součást, hrobka Slavín, byla zbudována v letech 1889 - 1893. Iniciátory Pantheonu byli vyšehradský probošt Mikuláš Karlach a smíchovský starosta Petr Matěj Fischer. Ten také stavbu financoval a věnoval ji do užívání vlasteneckému spolku Svatobor. Projekt monumentální hrobky vypracoval architekt Antonín Wiehl, sochařskou výzdobu provedli Josef Mauder (okřídlený génius na rakvi hlavního pylonu) a Václav Levý (Kristus na kříži). Na první pohřeb ale hrobka čekala ještě osm let po dokončení. V roce 1901 zde byl jako první pochován básník Julius Zeyer. Celkem bylo až dodnes do Slavína uloženo 54 osobností, jako zatím poslední dirigent Rafael Kubelík v roce 1996.

Působivou součástí Vyšehradu je čtveřice nepřehlédnutelných soch v parku před bazilikou - nádherné Myslbekovo dílo původně stojící při stranách Palackého mostu (kde bylo spojeneckým náletem z konce války poškozeno). Skulptury vesměs znázorňují scény ze starých pověstí českých, ve kterých účinkují například Přemysl s Libuší nebo Ctirad a Šárka. Za hřbitovem na opačné straně od hlavního vyšehradského chrámu stojí další zajímavá socha. Jde o kopii jezdecké sochy sv. Václava od J. J. Bendla z let 1678 - 1680, která byla původně (do roku 1879) umístěna na Václavském náměstí. Originál je dnes vystavený v Lapidáriu Národního muzea. Vyšehradskou kuriozitou a tak trochu záhadou je Čertův sloup. Ve skutečnosti se jedná o tři vzájemně o sebe opřené části různých sloupů nejasného původu a účelu, opředené řadou pověstí. Nejprve ležely na hřbitově kostela Stětí sv. Jana, poté v kostele sv. Petra a Pavla, dnes je najdete v Karlachových sadech. Hornina (biotit - amfibolický granodiorit), ze které jsou sloupy zhotoveny, pochází z dolního Posázaví, což znamená, že výroba sloupů a jejich doprava na druhý pražský hrad představovaly mimořádně náročný počin, který dokládá zručnost dávných kameníků a zasluhuje náš obdiv. Po mnoha výzkumech se zdá nejpravděpodobnější, že sloužily jako dříky sloupů v kostele Stětí sv. Jana.

Bájný Vyšehrad, svědek staré slávy, sídlo českých knížat i králů, stále vyvolává (i přes novodobé úpravy a „moderní" využití) silnou představu dávných věků. V roce 1962 byl jeho areál vyhlášen národní kulturní památkou. V roce 1991 byla část majetku navrácena vyšehradské kapitule a zbylé budovy vlastní a spravuje magistrát prostřednictvím samostatné kulturní organizace Správa národní kulturní památky Vyšehrad.

Jan Pomykal
Foto: CzechTourism, NKP Vyšehrad a Jan Pomykal